Napřed trochu historie: kde se kravata vzala? Její historie sahá až do začátku 17. století, kdy si král Ludvík XIV. najal chorvatský jízdní pluk. Urostlí Chorvaté, francouzsky Croaté, nosili ke své uniformě šátek kolem krku. Ten jim tam uvazovaly při loučení jejich dívky na znamení své věrnosti a jako připomínku své lásky. Francouzům, hlavně pařížské šlechtě, se zvláštní způsob uvazování šátku líbil a začala jej napodobovat. Kravata byla na světě, zbývalo již jen ji rozšířit po zeměkouli, nebo alespoň po té její části, o které tvrdíme, že je ta civilizovanější.

To byla historie. V "současnosti" je podle pana Bušiče, odborníka na kravaty a ředitele vyhlášené chorvatské továrny na luxusní kravaty, prý neuvěřitelných 188 uzlů pro uvázání na kravatu. Tato informace však pochází z doby před rokem 2000 a později byly uvázány některé další uzly, takže pokud to číslo bylo pravdivé, tak teď je určitě vyšší. Těžko uvěřit, že by započítal třeba některý z těchto uzlů. Co se týká teoretického počtu "klasických" uzlů, tak o tom vědí něco málo pánové zmínění níže.

Když jsem do svého přehledu uzlů začal řadit i uzly vázané na kravaty, narazil jsem na problémy.

• Ačkoli jména uzlů na kravaty povětšinou nemají česká jména a v zájmu přehlednosti jsem se ani moc nesnažil je najít nebo dokonce česky pojmenovat sám, i tak v jejich pojmenování vládne podobný chaos jako u normálních uzlů. Chaos se sice týká hlavně těch starších uzlů, ale ani novým se úplně nevyhýbá (viz třeba Ediety=Merovingian).
• Ony všechny uzly vypadají ve svém výsledku hodně podobně, a když se to tak vezme, tak se i velmi podobně vážou. Problém byl v tom, že kresby, fotky či videa znázorňující vázání byly každý pes jiná ves, každý uzel byl znázorněn jinými kroky, a porovnávat, zda příslušný uzel již ve sbírce mám nebo ne, byla hnusná práce náročná na soustředění a pečlivost.

Když jsem jednou porovnával nějaký uzel a již po několikáté jsem se ve svých nákresech ztratil, rozhodl jsem se uzly nějak roztřídit a případně klasifikovat.

Teprve nedávno jsem zjistil, že jsem vlastně vynalezl "kolo", protože velmi podobnou, trochu podrobnější, klasifikaci vymysleli pánové Tomas Fink a Yong Mao z Cambridge University, kteří navíc vytvořili matematický model pro simulaci kroků používaných k vázání kravaty, výpočet velikosti, symetrie a vzhledu uzlu. Stanovili maximální počet kroků na 9 a tak vytvořili 85 možných (různých) kravatových uzlů. První, co mě napadlo, když jsem viděl omezení na 9 kroků bylo, že víc si normální člověk nemůže zapamatovat, aby kravatu mohl vázat bez návodu. Ovšem zdá se, že to omezení je dané spíš běžnou délkou kravaty. To snad příliš nevadí, protože jejich výčet uzlů obsahuje všechny klasické uzly. (Óó jak jsem se v tom počtu zapamatovatelných kroků mýlil, koukněte na ty podivíny :-)).

Svoji teorii a výsledky publikovali v květnu 1999 a vydali i několik (2?) knih s popisem vázání všech 85 uzlů. Knihu nemám ani jednu :-), ale na stránce Thomase Finka si můžete jejich teorii prostudovat.

Zájemce o matematickou teorii odkazuji na jejich stránky, například na tuto nebo na ještě teeretičtější.

Když se na jejich seznam podíváte pečlivě, možná si povšimnete, že pominuli uzly vázané úzkým koncem kravaty.

To byla taková drobná odbočka a nyní zpět k dělení a symbolům. Všechny uzly znázorňuji tak, že první obrázek zobrazuje první překřížení úzkého a širokého konce tak, že široký konec je vlevo a úzký vpravo. Nedá moc práce zjistit, že uzly se na kravatě vážou buď lícem nebo rubem kravaty nahoru a podle toho je široký konec nad nebo pod úzkým koncem. Pokud je aktivní konec (to je ten, kterým se uzel váže) ten úzký, je nahoře široký konec při vázání rubem nahoru a úzký konec je nahoře při vázání širokým koncem.

Mějme tedy třeba uzel Four in hand, jehož symbolický zápis je: 4.1 L:RLHp

Úvodní čísla charakterizují složitost uzlu a převzal jsem je od výše zmíněných pánů fyziků, aby bylo možné uzly nějak rozumně řadit a třídit. První číslo udává celkový počet kroků (tedy vlastně písmen za dvojtečkou) a druhé udává, kolikrát se v zápisu objeví písmenko H.

Písmeno nebo dvě písmena před dvojtečkou definují počáteční polohu konců a volný konec, tedy ten, kterým se váže.

L	lícem nahoru, váže široký konec a je nad úzkým
R	rubem nahoru, váže široký konec a je pod úzkým
Lu	lícem nahoru, váže úzký konec a je nad širokým
Ru	rubem nahoru, váže úzký konec a je pod širokým
Lo	značka kvůli uzlu Merovingian - lícem nahoru, váže široký konec, ale je pod úzkým
Luo	značka kvůli uzlu Miniature - lícem nahoru, váže úzký konec, ale je pod širokým

Ještě musím pro úplnost upozornit, že některé nové uzly jsou zpočátku vázány jedním koncem a v určité fázi se tento konec ponechá svému osudu a váže se koncem druhým.

Písmena za dvojtečkou symbolizují jednotlivé kroky při vázání. Každé písmeno říká, kam, do které oblasti, se aktivní konec má přesunout. (To, zda při tom bude křížit horem nebo spodem není třeba zapisovat, vždy je to opačně než při předchozím kroku a první krok je dán písmeny před dvojtečkou.)

		H	nahoru
		L	vlevo (z pohledu na vázajícího)
		R	vpravo (z pohledu na vázajícího)
		p	závěrečné prostrčení

Prostým porovnáním těchto schématických zápisů jsem tedy schopen snadno a rychle zjistit, zda dva uzly jsou totožné či nikoli. Dokonce ani na uvázání nepotřebuji nákres, stačí si zapamatovat příslušnou sekvenci znaků :-)

A ještě drobnost: většinou je možné postup HRLH zaměnit s postupem HLRH, aniž by došlo ke změně vzhledu uzlu, i když se fakticky o jiný uzel jedná, já je od sebe neodlišuji. Jen jsou uvedeny dva nebo více záznamů postupu vázání. Výše zmiňovaní pánové je v tabulce odlišují předponou "co-" u dalších postupů vázání.