Dračí smyčka je jeden ze základních uzlů, který by měl umět každý, kdo přichází do styku s nějakým lanem. Aby to nebylo tak jednoduché, existuje mnoho variant dračí smyčky, já zde uvádím jen pár, ale v současnosti jich je více než 100, i když něco jsou jen různá jména pro tutéž variantu. Koho to zajímá, zkuste třeba tento odkaz, ale jsou i další podobné seznamy.

Základní dračí smyčka bývala jedna z nejdůležitějších smyček vůbec. F. A. Elstner má ve své knize [U1] kapitolu Nenahraditelná dračí smyčka. Opravdu bývala nenahraditelnou v horolezectví, záchranářství a podobných oborech a její uživatelé na ni nedali dopustit.

Bývala, protože zkoušky již na začátku sedmdesátých let prokázaly nepříjemné vlastnosti: při obvodovém zatížení se uvolňuje, na tuhém nebo kluzkém laně se snadno uvolní, utažení je třeba věnovat větší pozornost, je poměrně vysoká pravděpodobnost jejího špatného uvázání, snadno se rozvazuje tzv. vytřesením (střídavé napínání a povolování lana), snižuje pevnost lana na 52% (některé prameny uvádí dokonce jen 45%). Od důkazů samorozvázání dračí smyčky uplynulo již skoro 40 let, ale ještě dnes se lze setkat s původním tvrzením o kvalitě uzlu. Návyky se holt mění pomalu.

Dnes ji proto v těchto oborech nahradily uzly jiné (pro navazování se na lano se například používá osmičkové poutko, pro které v těchto oborech používají zkrácený název osmička, jenž však v uzlování jako takovém je vyhrazen jinému uzlu). Dnes jako navazovací uzel lze použít asi jen v nouzové situaci pro tzv. kšandičky. Jinak je již považován za nevhodný a v některých pramenech i za nebezpečný uzel, zvláště při atypickém namáhání (samovolné rozvázání již při zátěži cca 180 kg), kdy smyčka je silou roztahována místo zavěšení zátěže na pevný konec do smyčky.

No, ale tady se zabýváme převážně vázáním, tak do toho. Z více možných způsobů vybírám dva. Začneme odborně a pak přikročíme k témuž, ale s pohádkou o princezně, kterou chtěl uchvátit had. Pohádku si lépe pamatují děti.

Odborně a bez pohádky

Otočte si za zády provaz okolo těla, pevnou část lana v levé ruce, volný konec v pravé. Na pevné části vytvořte spodní závit (pevná část vede pod závitem) a zespodu do něj vstrčte volný konec. Otočte volný konec kolem pevné části a shora jej vraťte zpět do závitu.
Pak zatáhněte za volný konec a za pevnou část.

Pohádka

Spodním závitem na pevném konci vytvoříme jezírko. Pevná část představuje lepou princeznu stojící u jezera. Volný konec vedeme okolo sebe a vsuneme jej zespodu do jezera.
Vylézá z něj drak. Drak obejde princeznu a vrátí se zpět do jezera. V tu chvíli přijíždí princ (ruka vazače), chytí princeznu a jme se o ni přetahovat se saní. Tak se uzel utáhne a je to

Poznámka:

Pokud se podíváte pozorně na obě dračí smyčky na obrázcích výše, určitě si všimnete rozdílů. Pominu fakt, že povní postup je vázaný pravou rukou a druhý levou. Důležitější je, že volný konec je kolem pevného konce veden v obou případech různě. Není to proto, že bych nedokázal uzel v obou příkladech uvázat stejně. Je to proto, abych ukázal obě možnosti. Správně podle metodiky je postup bez pohádky - volný konec má být uvnitř smyčky. Žádné testy však neprokázaly, že by vlastnosti smyčky s volným koncem vně byly horší. Myslím tedy, že klidně můžete používat obě varianty vázání. (Pro úplnost dodám, že ne vždy se pojmenování uzlů takovéto rozdíly projevují. V tomto případě se v některých zdrojích smyčka s volným koncem vně smyčky nazývá Kovbojská smyčka, ale některé zdroje pro takto uvázanou dračí smyčku jiné pojmenování nezavádějí.)

Druhým důvodem, proč vázat obě varianty dračí smyčky je to, že volný konec uvnitř je vhodnější pro pokračování yosemitskou modifikací zatímco dvojitou dračí smyčku (tzv. pícháním) uvážete s volným koncem zvenku.

Kovbojskou smyčkou je v některých pramenech nazývána dračí smyčka, která má volný konec vedený z ohybu vně smyčky místo uvnitř. Některé prameny však i takto uvázanou smyčku považují za dračí smyčku.

Pevně zatažená dračí smyčka se většinou špatně rozvazuje, proto je možné do ní vkládat zámek. Nedělejte to však, pokud na dračí smyčce závisí něčí život. Nebezpečí povolení uzlu nechtěným uchopením volného konce vycházejícího ze zámku není adekvátní případnému odříznutí kusu lana.

 

Odstraňuje hlavní nevýhody dračí smyčky a snadno se rozvazuje po zatížení. Na druhou stranu ještě více snižuje pevnost lana (na 50% při normálním namáhání, na 40% při atypickém), je větší spotřeba lana a je třeba jej používat výhradně s pojistkou.

(Pokud je potřeba zdvojit všechny prameny v uzlu, použijte osmičkové dvojité poutko.)

Často se používá jako sedačka pro zvedání osob. V tom případě je jedna smyčka asi dvojnásobná proti druhé. Ve větší smyčce zvedaná osoba sedí a menší smyčku má pod pažemi okolo těla. K vázání se používá několik způsobů, uvádím ten nejjednodušší (pro mě :-)).

Na dvojitém lanu uvážeme horní závit a shora do něj vsuneme střed ohybu a podvlékneme jej pod oběma smyčkami.
Středem ohybu pokračujeme nad smyčkami až k oběma pevným koncům.
Urovnáme a dotáhneme závity, vyrovnáme délky smyček na požadované rozměry.
Hotový uzel z jedné ...	... a z druhé strany.

Smyčka se podobá brummychamské dračí smyčce, má jinak umístěný volný konec a vstup do druhé smyčky.

(Pokud je potřeba zdvojit všechny prameny v uzlu, použijte osmičkové dvojité poutko.)

Velikost smyček na obrázcích není v poměru k velikosti uzlu, aby velikost obrázků neúměrně nenarůstala. Princip vázání je však dostatečně zřejmý.

Uvážeme dračí smyčku s delším volným koncem. Ten musí být tak dlouhý, aby stačil na velikost druhé smyčky. Tímto koncem vytvoříme druhou smyčku a paralelně s první smyčkou "opisujeme".
Pokračujeme skrz ohyb k pevnému konci.
Uvázáno.

Smyčka je podobná dračí dvojsmyčce. Má však jiné postavení konců, díky čemuž ji lze vázat s různým počtem smyček (zde dvě). Na druhou stranu nevýhodou v naznačeném postupu vázání je nutnost použití druhého (pevného) konce.

Aby zůstala přijatelná velikost obrázků, není velikost smyček ve správném poměru k velikosti uzlu.

Na volném konci vytvořte ohyb.
Z pevné části provazu udělejte dvě nebo více smyček a poslední smyčku zakončete spodním závitem, který navléknete na ohyby od vytvořených smyček.
Dlouhý pevný konec provlékněte skrz ohyby.
Urovnejte ohyby okolo pevného konce a je hotovo.	A ještě pohled z druhé strany.

Tato úprava dračí smyčky má za úkol omezit její dvě největší nevýhody:

• možnost vytřesení
• problémy při atypickém namáhání

Oproti dračí smyčce se však obtížněji váže, uvázat ji jednou rukou, popřípadě ještě v nouzové situaci, je velmi nesnadný úkol.

Začínáme z normální dračí smyčky, volný konec vedeme spodem (pokud je překřížení nahoře) okolo pramenu, který vytváří smyčku a je s volným koncem rovnoběžný.
A takto vypadá z jedné strany...	... a z druhé strany

Tato varianta dračí smyčky slouží převážně k přepravě osob v těžko přístupném terénu. Její výhodou je možnost nastavení vzájemné velikosti obou smyček. V jedné přepravovaná osoba sedí, druhou má opásanou pod pažemi okolo hrudníku.

Na pevném konci vytvoříme malý spodní závit a zespodu do něj vsuneme volný konec. Volným koncem vytvoříme druhou a opět zasuneme zdola volný konec do malého závitu.		Na pevném konci kousek nad prvním malým závitem vytvoříme druhý malý závit.
Na tom druhém závitu uvážeme normální dračí smyčku. Velikost smyček lze po odlehčení měnit posouváním prvního závitu a posouváním pramenu v něm.
Z jedné strany ...		A z druhé strany ...

Tento starodávný uzel se používá, podobně jako dvojitá dračí smyčka, jako sedačka ke zvedání osob. Do každé smyčky se vsune jedna noha a rukama se zvedaný přidržuje dvojitého lana. Použitím dvou takových lan pak je možné navléknout každou smyčku za jedno držadlo necek (nebo třeba žebříku) a zvedat je, aniž by se z nich něco vylilo.

Pevnost uzlu není taková jako u dvojité dračí smyčky.

Začínáme dvěma opačnými závity vedle sebe. Obě vzniklé smyčky přetočíme tak, aby konce z nového závitu vycházely spodem.
Jednu smyčku provlékneme druhou (nezáleží na tom, kterou budeme provlékat). Zároveň prohodíme oba pevné konce mezi sebou.
Ohyby horního závitu prostrčíme skrz spodní smyčky. Vytáhněte je ven, uzel dotáhněte a urovnejte.
A takto vypadá z jedné strany...	... a z druhé strany

Vodácká smyčka je spolehlivá na všech snadno ohýbatelných materiálech. Příliš se tedy nehodí například na ocelová lana.

Na volném konci uvážeme poloviční lodní smyčku (volný konec prostrčený ohybem). Volný konec podle nákresu ovineme dvakrát okolo ohybu.
Volný konec zasuneme pod oviny podél pevného konce skrz ohyb ven
Stáhněte závity k ohybu. Tím vznikly dvě smyčky, jedna pevná a druhá volná (ta z pevného konce).
Pohled na obě smyčky zepředu ...	... a zezadu.
Teď nastávají různé možnosti: Volnou smyčku utáhneme za pevný konec a získáme vodáckou smyčku. Je pevná a spolehlivě drží i na kluzkých materiálech. Obtížně se však rozvazuje.
Vodácká smyčka zepředu ...	... a zezadu.
... nebo uvážeme dvojitou vodáckou smyčku

Uvážeme první 3 kroky z vodácké smyčky a pak ...

Volnou smyčku můžeme zajistit skutečnou dračí smyčkou. Tím získáme pevnou dvojitou vodáckou smyčku. Rozvazuje se snáze než její jednoduchá sestřička.
Dvojitá vodácká smyčka zepředu ...	... a zezadu.

Dračí smyčku lze s úspěchem použít i jako spojku pro spojení dvou lan s nestejným průměrem či z různého materiálu. Jedná se o dvě dračí smyčky, každá je uvázaná na jednom laně, přičemž obě smyčky jsou do sebe vzájemně zaklesnuté.

K této spojce bych podotknul, že podle horolezecké metodiky je nepřijatelně spojení dvou lan tak, aby se proti sobě mohla pohybovat. Pokud není použita spojka, v které se lana proti sobě vzájemně nepohybují, je vždy třeba lana spojovat nějakou karabinou. Tření mezi lanem a lanem je výrazně větší než mezi lanem a hladkým kovem a vede k rozdírání a poškození lana.