Uzel se uvazuje na koncích lan, aby nevyklouzla z otvorů, kladky, při slaňování ze slaňovací osmy a podobně. Používá se také jako dekorativní a je základem pro řadu dalších velmi důležitých uzlů používaných pro různé účely. Dobře slouží i při připevňování strun na kolíky houslí, kytar, mandolín a dalších strunných nástrojů. Na rozdíl od očka neničí tolik lano při silném zatížení a v porovnání s ním se lépe rozvazuje.

Je jedním z mála uzlů, které se vyskytují v heraldice. Jméno uzel Bdělého vzniklo právě proto, že jej měl ve znaku Hareward Bdělý od roku 1071. Podobně jméno Savojský uzel má původ u Savojského rodu - uzel je součástí jejich erbu.

Dejte však pozor na to, o kterém uzlu budete mluvit, protože jménem osmička je mezi horolezci, jeskyňáři a záchranáři nazýván uzel, který vazači uzlů jmenují osmičkové poutko. Možná proto, že je základem pro tzv. píchaný způsob vázání poutka nebo prostě proto, že celé jméno osmičkové poutko je příliš dlouhý název pro tak často (prakticky vždy a pořád) používaný uzel.

Začneme vytvořením závitu, pak volný konec převedeme přes pevný a zdola zasuneme do smyčky.
Utáhneme a je hotovo.

Jeho použití je podobné osmičce - jako zarážka na lanech procházejících skrz kladky a různé otvory. Nenarazil jsem na jeho použití jako dekorativního uzlu, ale proti gustu ... Rozvazuje se snáz než osmička.

Při zatěžování je třeba kontrolovat závity, aby se nepřekroutily a nepřeskočily do smyčky.

Vážeme podobně jako osmičku, jen do smyčky zastrčíme volný konec až potom, co jej ještě jednou ovineme okolo pevného konce.
Utáhneme, a je hotovo.

Další variace osmičky nebo osmičky s převinem. Uzel velmi zkracuje provaz a pokud jej uvážete dost dlouhý, získáte rukojeť vhodnou k nesení kdejaké bedny, jako držadlo vodítka pro psa či na dětské sáně. Ani utažený uzel nepoškozuje provaz a snadno se rozvazuje.

Pokud chcete uvázat více převinů než 2, udělejte delší závit a pak volný konec strkejte střídavě z obou stran do ohybu.
Utahujte každý závit samostatně a nakonec je sesuňte k sobě.

Od chvíle, kdy byla testy prokázaná nespolehlivost dračí smyčky v lezecké praxi, je osmičkové poutko nejčastěji používaným uzlem v horolezectví, jeskyňářství, při výškových pracích a příbuzných oborech. Snadno se váže na lanech celkem libovolného průměru i materiálu a vždy je to spolehlivý uzel. (Poslední studie ukazují, že má trochu tendenci se při střídavém zatížení po laně pohybovat a slabou tendenci k povolování při namáhání v ohybu místo v tahu. I toto je důvod, proč se v oborech, kde na uzlu závisí život, doporučuje udělat na volném konci pojistku.) Drobnou nevýhodou je, že po prudkém zatažení se obtížně rozvazuje. Pevnost lana v uzlu se snižuje asi na 55 - 60 % původní pevnosti. Jako u každého uzlu, na kterém závisejí životy, je třeba dbát na správné uvázání a urovnání pramenů v uzlu. U nepečlivě uvázaného uzlu se uvnitř uzlu prameny kříží a výrazně snižují pevnost v uzlu.

V praxi se používají dva způsoby vázání: na konci ohybu uvážeme osmičku.

Druhou využívanou metodou je tzv. "píchání" - na jednoduchém laně uvážeme osmičku a pak volný konec prostrčíme kruhem a vedeme do uzlu v protisměru volného konce.

Jen tak pro zajímavost, horolezci rozeznávají horní (pravou) a dolní (levou) osmičku. Obě varianty se váží stejným způsobem, jen u pravé osmičky vchází zatěžovaný pevný konec (na spodním obrázku je označen tenkou čarou) do uzlu dále od osy uzlu a u smyčky vede blíž k jejímu konci. Pravá osmička snižuje pevnost lana asi o 40 - 45 %, levá o dalších 10 %.

Pravá (horní) osmička

Zámek má zajistit snadnější rozvázání. Uvažte osmičkové poutko a volný konec vraťte zpět do uzlu.

V horolezectví a zvlášť ve speleologii používaný bezpečný uzel. Nahrazuje osmičkové poutko s tím, že je snáz rozvazatelný, ale zase se obtížněji váže. Vázání v ohybu sice není o tolik obtížnější než u osmičky, vázat tento uzel "pícháním" vyžaduje nácvik. Z horolezeckého a záchranářského hlediska je třeba zdůraznit výrazně horší optickou kontrolu správnosti uvázání uzlu. To zřejmě zatím brání jeho masivnějšímu používání.

Devítka patří mezi uzly, které nejméně snižují pevnost lana - uvádí se asi o 30 % při normálním zatížení. Podobně jako u osmičkového poutka je pevnější horní varianta, kdy pevný (zatěžovaný) konec vstupuje do uzlu dál od jeho podélné osy a jeho první oblouk v uzlu je větší.

Váže se jako osmička, ale před zasunutím ohybu do uzlu se jím ještě jednou ovine pevný konec.
Po zatažení ...
Při pohledu z druhé strany je vyznačen pramen, který je vhodnější pro zátěž. Méně snižuje pevnost uzlu než při zatížení druhého konce.

Dvojitá osmička je smyčka se dvěma oky. Používá se jako nouzová sedačka převážně při záchranářských pracích. Výhodou je, že nemá žádný konec, který by se mohl uvolnit. Volný konec není potřeba.

Vážeme ji jako osmičkové poutko, jen místo prostrčení celého ohybu vytáhneme ven dvě smyčky.
Ohyb musí zůstat mimo uzel. Vezmeme jej a přetáhneme přes obě smyčky.
Pokračujte přetažením až za uzel.
Zatažením za obě smyčky uzel dotáhneme a uzel urovnáme.
Hotová smyčka ...	... a z druhé strany.

Toto je další varianta osmičkového poutka. Výsledkem jsou zase dvě smyčky. Výhodou je, že obě smyčky nekončí ohybem ihned v uzlu, ale ohyb prochází uzlem ještě dvakrát. Snižuje tedy namáhání ohybu tvořeného jediným pramenem.

Vážeme ji jako osmičkové dvojité poutko, jen místo přetažení ohybu jej vedeme okolo pevných konců. Zastrčíme do uzlu.
Přetáhneme ohyb přes obě smyčky. Dejte si pozor, aby ohyb byl z té strany jako prameny okolo dvojité smyčky (v tomto případě zezadu).
Zatažením za obě smyčky uzel dotáhneme a pak jej urovnáme.
Hotová smyčka ...	... a z druhé strany.

Uzel se váže stejně jako osmička, neprotáhneme však volný konec celý, ale vytáhneme jen smyčku. Získáme tak jednoduchou zarážku, kterou lze snadno rozvázat.

Tato spojka je jeden z nejstarších námořnických uzlů. Jeho výhody jsou ale využitelné i jinde, když je třeba spojit dvě libovolně silná lana bez ohledu na to, jak mnoho kloužou a z jakého jsou materiálu. Uzel, i když je pevně zatažen, neničí lano a lze jej poměrně snadno rozvázat.

Je to osmička uvázaná na jednom laně a druhým lanem postupujeme proti volnému konci prvního lana. Uzel dotahujte rovnoměrně, aby zůstal zachován jeho správný tvar a nedocházelo ke křížení pramenů. (Na obrázku je uzel před dotažením.)

Tento uzel se používá zejména ve speleoalpinismu pro navazování ve fixní lanové cestě - tedy v případech, kdy speleoalpinista dosáhne konce lana, na kterém má z bezpečnostních důvodů uvázané osmičkové poutko. Na toto poutko pak aplikuje další lano právě tímto uzlem.