Přezka není uzel v pravém slova smyslu. Je to podložený závit, který sám o sobě nedrží. Pokud však podloženou část ze závitu povytáhnete, vznikne přezka.
Do ní lze vložit kolík, příčku provazového žebříku, kládu, prkno, hrdlo láhve se zajišťovanou zátkou, topůrko kladiva pro vytažení na lešení a mnoho dalšího.

Přezkové závěsy nejsou spolehlivé, provedou-li se špatně nebo nepořádně. Válcové nádoby (na stojato), sudy, pytle nebo bedny musíme zajistit, aby se nepřevážily a z přezky nevyklouzly. Spodní ohyb musí jít středem dna, vodorovné ohyby musejí být dostatečně vysoko. Břemeno se nesmí rozkývat, závěs do háku nesmí být příliš dlouhý a uzel spojující obvod lana s pevnou částí nesmí povolit.

Mějte na mysli, že to není uzel a zvažte, zda je pro daný účel dostačující. Také si rozmyslete, na které straně přezky bude spočívat zátěž.

Přezka je základem pro několik jiných pevných smyček vázaných uprostřed lana bez potřeby přístupu k volným koncům.

Přezkový koš je zdokonalený přezkový závěs. Jeho vylepšení spočívá v tom, že těleso je opásáno lanem i na horní straně. Navíc se konce kříží pod lanem na horní straně a vycházejí každý z jeho jiné strany.

Vytvoříme dva závity, jeden spodní, druhý horní.
Střední části závitů protáhneme ven.
Až vzniknou pouta (vzhůru nohama). Nedotahujte je však. Do prostoru mezi jednotlivými smyčkami bude umístěno přenášené těleso. Každá smyčka je na obrázku označena písmenem, které určuje stěnu tělesa, na kterou smyčka patří (P=přední, L=levá, Z=zadní, R=pravá).

Tento uzel je způsobem vázání sice shodný s pouty, ale jiný způsob dotažení (v tomto případě spíš nedotažení) z něj dělají uzel s úplně jiným použitím. Proto mám tento uzel v seznamu 2 x.

Uzel umožňuje zvedání sudu nebo podobných nádob ve vzpřímené poloze bez nebezpečí zvrhnutí a vylití obsahu. Aby byl závěs stabilní, musí být opásání nad těžištěm a raději kousek pod horním okrajem, aby nehrozilo jeho sklouznutí. Je také důležité, aby byly konce vycházející z uzlu vystředěny - pak nedojde k naklonění sudu.