Očko je nejjednodušší uzel, který lze uvázat. Je základem mnoha jiných uzlů.

Pokud je uzel na laně, které má zvedat nějaké břemeno, velmi snižuje pevnost lana (na méně než polovinu), a to i v případě, že před jeho rozvázáním byl silně utažen.

I přesto má však v mnoha oborech své místo. Slouží jako nejjednodušší koncovací uzel, který zabraňuje rozpletení lana (nejčastěji se používá u lan z rostlinných vláken). Na lanech, na nichž jsou tyto uzly v rozestupu 25 až 30 centimetrů, usnadňují šplhání, zabraňují prokluzování. Jednoduché uzly mohou zajišťovat příčky provazového žebříku, obecně může bránit vyklouznutí provazu z nějakého otvoru například při slaňování ze slaňovací osmy, na konci nitě navlečené do jehly uzel zabrání vyklouznutí z látky.

Velký význam má jako pojistka, kdy je očko uvázáno na volném konci okolo pevné části provazu a brání rozvázání uzlu uvázanému před ním.

Tyto uzlíky byly používány už v Peru v uzlovém písmu kipu. Úředníci Incké říše dokázali díky převinutému očku s jedním až devíti převiny na provázcích různých barev počítat až s pěticifernými čísly. (Zájemce odkazuji na samostatnou stránku věnovanou tomuto způsobu zápisu.) V současnosti slouží podobně jako očko k tomu, aby provaz nevyklouzl z otvoru. Horolezci jej používají při vkládání smyček do spár, ... Rovněž se používá jako ozdobný uzel.

Jiný název krvavý uzel vychází z toho, že byl vázán na koncích důtek a bičů, aby více zraňovaly odsouzené při bičování. Krvavými uzly jsou nazývány různé, většinou jednoduché uzly využívané k tomuto účelu.

Při vázání uvažte očko a pak volný konec provlékněte ještě jednou (nebo i vícekrát). Uzel se špatně rozvazuje, zvláště pokud je víckrát převinuté.
Takto vypadá 4x převinuté očko po dotažení.

Výše uvedený způsob lze použít tak do tří převinů, pak už je jeho utahování složitější a je lépe použít druhý postup:

Vytvořte na laně ohyb a volným koncem oviňte (ne příliš těsně) okolo pevného konce potřebný počet závitů.
Pak volný konec provlékněte všemi závity zpět, závity dotáhněte a urovnejte.

Jedná se o očko uvázané na ohybu, buď u oka ohybu nebo na koncích dvou paralelních (v tom případě se jedná o očkovou spojku. Jedná se o nejjednodušší smyčku, jakou lze uvázat. Je pevná a bezpečná, ale ostrými ohyby značně snižuje nosnost lana. Po silném zatažení se obtížně rozvazuje.

Pod jménem vůdcovský uzel je používán v horolezectví pro navázání na lano, na kterém je přivázáno několik jdoucích lezců.

Jedná se o převinuté očko uvázané na ohybu. Tím dostaneme smyčku, která jde o něco lépe rozvázat než jednoduché poutko. Je vhodná například pro tenké rybářské vlasce. Ještě před utažením pečlivě urovnejte jednotlivé závity, později se vám to bez povolení uzlu nepovede.

Jedná se o nejjednodušší posuvnou, kluznou smyčku. Lze uvázat na libovolném místě provazu, není potřeba volný konec. Je základem pro kličkovou spojku a používá se při vázání nebo háčkování řetízku například jako první řady při háčkování.

Pokud má uzel sloužit jako úvaz, je nazýván kravskou smyčkou.

Jedná se o kravskou smyčku (očko se zámkem) s uvázanou pojistkou. Pokud má být uvázaná do kruhu, potřebujete jeden konec. Jako smyčku uprostřed lana ji lze uvázat také, ale pak musí být navlečena.

Dostatečně daleko od konce uvažte očko. Potom volný konec prostrčte kotvícím kruhem (nebo okolo zábradlí, ...) a vraťte jej zpět do očka.
Okolo pevného konce uvažte volným koncem další očko, pojistku. Po zatažení za volný konec se obě očka přisunou k sobě a měla by do sebe i zapadnout podobně jako správně uvázaná rybářská spojka. Proto musíte volný konec vést podél pramenu vycházejícího z prvního očka, jak je zdůrazněno na prvním obrázku.
Teď už zbývá zatáhnout za pevný konec, uzel urovnat, ...

Pokud chceme smyčku uvázat uprostřed lana, uvážeme očko se zámkem a na posuvném konci uděláme závit. Překřížení závitu musí odpovídat vytvořenému očku. Pokud druhý konec vychází z očka horem, vytvoříme horní závit a naopak.
Závit převlékneme přes smyčku až pod vytvořené očko.
Druhé očko dotáhneme a pak už je pokračování shodné s dříve popsaným postupem. Zvětšujte smyčku a tím přibližujte obě očka k sobě. Hotovou smyčku můžete navléknout na kolík, zaklapnout do karabiny, ...

Nejedná se o zdvojení rybářské smyčky, jak by se podle jména mohlo zdát, ale o zdvojení očka (tedy kličku uvázanou převinutým očkem). Pojmenování vychází nikoli z rybářské smyčky, ale z rybářské spojky (dvojité).

V rámci přesnosti bych měl doplnit, že jde vlastně o stejný uzel jako americká popravčí smyčka, jen jsou zde pouze 2 závity. Samostatně jej uvádím proto, že zejména v arboristice je to tak podstatný uzel, že jsem se rozhodl pro jeho uvedení i v této části stránek.

Takto vytvořené oko je hodně využívané na koncích pracovních a pomocných šňůr horolezců a zejména arboristů, pokud pracovní šňůra nemá šitá nebo zaplétaná oka. Do takto vytvořených ok se pak vkládá karabina (viz např. Valdôtain tresse).

Nepokoušejte se smyčku vázat z převinutého očka. On ten vzhled k tomu svádí, ale aby byla zachovaná funkce smyčky, museli byste převinutým očkem protahovat místo volného konce konec pevný.

Uzel je velmi vhodný i pro nové materiály typu Dyneema nebo Spectra.

Archeologické nálezy dokazují, že tento jednoduchý způsob vázání smyčky, je jedním z nejstarších. Již dávno před naším letopočtem sloužila lidem k uvazování tětivy na luk. Americký název honda zase naznačuje, že sloužila při vázání lasa.

Uvažte očko s dostatečně dlouhým volným koncem a ten prostrčte skrz očko. Ovšem ne prostředkem (to by šlo také, ale takto je volný konec sevřen pevněji), nýbrž mezi pevný konec v očku a pramen tvořící smyčku. Navíc z druhé strany, než pramen smyčky opouští očko.
Na provlečeném volném konci uvažte další očko.
Obě očka dobře zatáhněte.

Luková smyčka vychází z prostého očka a je typickým uzlem se speciálním použitím. Záznam o něm najdeme již ve starověku a již v té době se používal ve spojení s luky. Je známo, že tětiva nezůstává rovnoměrně napnutá, zvlášť pokud je vyrobená ze zvířecích šlach, kůže, vláken rostlin či jiných na vlhkost náchylných materiálů. Ani dřevěný luk nemá stejné vlastnosti při různé teplotě a vlhkosti vzduchu. Úkolem smyčky je vyrovnávat napnutí tětivy luku, respektive snadno upravit délku tětivy vložením jedné jednoduché smyčky na jednu stranu tětivy.

Luková smyčka se používala na tureckých kompozitních lucích odtud možná alternativní název Turecký uzel. Dnes se na sportovních lucích používají tětivy z materiálů, na kterých by tento uzel asi nedržel.

Z krátké šňůry, nejlépe ze stejného materiálu jako je tětiva luku, uvážeme volný uzel, očko. Skrz něj provlékneme tětivu.
Oba volné konce provlékneme skrz ohyb tětivy a tětivu stáhneme dolů.
Oko smyčky přetáhneme nad uzel a dotáhneme za volné konce i za tětivu.
Do oka vytvořeného smyčkou se vkládá konec ramene luku. Napětí tětivy se reguluje velikostí smyčky povolováním a utahováním volných konců.

Opět se jedná o rozšíření očka se zámkem. Smyčku používali Eskymáci pro připevnění tětivy k luku. K tomuto účelu se hodí proto, že – podobně jako u lukové smyčky lze snadno měnit její velikost i po uvázání (správném!).

Uvážeme očko a prostrčíme volný konec zpět do očka. Volným koncem uvážeme závit okolo pevného konce. Dejte si dobrý pozor, na kterou stranu závit začínáte.
Pokud jej stočíte opačně, bude závit prokluzovat, až vyklouzne úplně a bude po smyčce. Musíte jej vést napřed na opačnou stranu pevného konce než vede druhá část vycházející ze smyčky, jak je znázorněno na obrázku výše.
Hotová smyčka ...	... a z druhé strany.

Tato zatahující se smyčka slouží (sloužila?) pro lov ptáků. To proto, že se snadno a plynule zatahuje i při uvázání na těch nejslabších vlascích, původně jej vázali na koňských žíních. Druhou výhodou je, že může být uvázán uprostřed lana bez použití kteréhokoli konce.

Uvážeme volné poutko a ještě před jeho dotažením zastrčíme jeho smyčku do uzlu. Dejte pozor, ať při tom prameny smyčky nepřetočíte.
Zatáhneme za protaženou smyčku, tím se urovná a napřímí volně průchozí pramen. Pokud bude potřeba, trochu mu pomozte.
Na závěr ještě můžete dotáhnout pevný konec, čímž lze řídit snadnost zatahování smyčky.	... a z druhé strany.

Název kravská smyčka se používá pro smyčku velmi podobnou očku se zámkem. Rozdíl je v tom, že smyčka se váže do kotvicího kruhu, k zábradlí a podobně. Nelze tedy vázat uprostřed lana, protože očko je uvázáno volným koncem okolo pevného.

Jak název napovídá, používá se k uvazování dobytka. Pokud ji stáhnete až k uvazovacímu kruhu, špatně se rozvazuje.

Prostrčte volný konec kruhem a udělejte na něm závit. Potom oviňte volný konec okolo pevného konce a zastrčte do závitu.

Protože po dotažení kravské smyčky až k vázacímu kruhu se smyčka špatně rozvazuje, vkládá se do ní zámek.

Uvážeme kravskou smyčku, ale volný konec budeme protahovat závitem zprostředka a nevytáhneme jej celý. Tím vznikne onen zámek.
Zatažením za volný konec snadno rozvážete i silně dotaženou smyčku nasunutou až na vázací kruh.

Sokolnický uzel je zajímavou variantou kravské smyčky se zámkem. Sokolníci jej využívají pro uvázání dravce k posedu nebo ke kroužku na sokolnické rukavici. A protože mají rukavici na ruce a na ní sedí dravec, uvazují uzel jen tou volnou rukou.

Modifikace kravské smyčky se zámkem spočívá v posledním kroku, kdy je volný konec dloužce prostrčen zámkem. (Dloužec je šňůra, jejíž jeden konec je připevněn k obratlíku a z obratliku dále k chvatovým poutkům. Druhý konec se uvazuje k posedu sokolnickým uzlem nebo rukavici.)

I když je modifikace jasná, ukážu postup vázání používaný sokolníky právě proto, že je specifický vázáním jen jednou rukou.

Palcem přes pevný konec podebereme volnou část dloužce a přetáhneme na druhou stranu přes pevný konec. Volný konec stále přidržujeme prsty, aby zůstal na správné straně.
Konec přidržovaný prsty podvlékneme pod pevným koncem, resp. pod křížením. Vznikne ohyb, přes který převlékneme oko, které máme na palci a ohyb vytáhneme (vytvoříme zámek) ... a máme kravskou smyčku se zámkem.
Zámkem provlékneme volný konec a zatažením za něj dotáhneme. Naopak zatažením za pevný konec dloužce celý uzel utáhneme kolem nohy posedu nebo kroužku.

Toto je pevný kompaktní úvaz háčku (s okem) nebo šňůry ke kruhu. Zdvojený závit dává uzlu potřebnou pevnost a trojnásobné ovinutí zatíženého konce zvyšuje bezpečnost uzlu. Jako většina uzlů tohoto typu se i tento uzel po dotažení velmi špatně rozvazuje.

Volný konec provlékněte očkem a totéž udělejte ještě jednou.
Otočte volný konec kolem jedné strany obou závitů. Takto udělejte tři nebo čtyři oviny. Uzel pečlivě dotáhněte, utahujte všechny prameny tak, aby se nevytvořily žádné volné smyčky či oka.

Toto je pevný uzel pro připevnění rybářského háčku s očkem, návnady, zátěže nebo čehokoliv jiného s připevňovacím kroužkem.

Na šňůře nebo vlasci vytvořte ohyb a uvažte jím očko s vevázáním kroužku.
Protáhněte kroužek ohybem a převlékněte ohyb ještě přes uzel. Urovnejte a dotáhněte.

Tato jednoduchá pevná smyčka neklouže ani na nejtenčích vlascích bez ohledu na to, zda jsou vyrobeny z přírodního materiálu jako střívka nebo z umělých materiálů. Proto je velmi oblíbená mezi rybáři. Používají ji například i k navazování rybářské mušky nebo jiné návnady.
Spolehlivě drží i na elastickém lanu pro bungee jumping.

Uvážeme očko se zámkem s kluznou částí z volného konce. Volným koncem uvažte závit okolo pevného konce.
Druhým volným koncem uvažte okolo druhého pevného konce další očko. Musíte jej zahájit stejným překřížením jako první očko, tedy opět horem nebo spodem, jinak do sebe očka správně nezapadnou.

Smyčku lze vázat i v ohybu bez dostupného volného konce.

Uprostřed lana vytvořte podle obrázku ohyb a okolo něj dva závity. První závit pak vytáhněte skrz ohyb, aby vznikla smyčka. Zároveň tahejte pevný konec, kterým jste nevytvářeli závity.
Při dotahování smyčky je třeba správně uspořádat závity.

Jedná se o očko uvázané ze dvou provazů na jejich koncích. Nejedná se o pravou spojku, protože oba konce vycházejí z uzlu souběžně a ne opačnými směry (srovnejte s protiběžným uzlem. Nejedná se o příliš spolehlivou spojku, hlavně na syntetických materiálech nebo pokud jí spojujete lana různých materiálů či průměrů. Na lanech z přírodních materiálů drží celkem dobře, ale po zatažení se špatně rozvazuje. Zvlášť po namoknutí lana. Uzel značně snižuje pevnost lana. Další nepříjemnou vlastností je to, že se lano při manipulaci snadno zachytává. Na druhou stranu právě jeho asymetričnosti se využívá při svazování lan pro slanění. Uzel si vždy "lehne" a plynuleji než jiné uzly přechází přes hrany, nezadrhává se na nich. Kladnou vlastností je rychlost a snadnost jeho uvázání.

Základem pro tuto jednoduchou spojku je klička. Spojka vyniká snad jedině jednoduchostí vázání. Je sice celkem spolehlivá i na slabších a kluzkých materiálech i nestejného průměru, ale tyto musejí být dostatečně ohebné.

Navíc je poměrně velké nebezpečí chybného uvázání. Očkem musí procházet pevný konec, nikoli volný. Při zatížení by došlo k jeho vyvléknutí a spojka by přestala spojovat, což u spojky bývá vážný nedostatek. Často se volnými konci váží ještě pojistky okolo pevných konců.

Na jednom laně uvážeme Očko se zámkem. Druhým lanem pak uvážeme stejné očko, ale musíme jej uvázat tzv. pícháním.
Spojka před zatažením vypadá takto.

Tento uzel je podobný vůdcovskému uzlu. Zatímco vůdcovský uzel je očko uvázané dvojitou šňůrou, zde se dvojitou šňůrou váže volné poutko, očko se zámkem. Rozhodně se jako spojka nehodí pro silná a neohebná lana. Na druhou stranu se snadno rozvazuje, zámek plní svoji funkci. Je nutné dávat pozor na to, aby očkem procházely volné, nezatížené, konce. Jinak se spojka rozváže i při malé zátěži sama, a to asi nebude to žádané.

Paralelně vedle sebe položíme obě lana, vytvoříme přezku a podloženou část částečně vytáhneme. Dbejte na to, aby podloužená část patřila volným koncům, ne pevným.
Před závěrečným dotažením urovnejte obě lana v uzlu.

Uzel nese jméno mezinárodní horolezecké federace, proč asi? Jedná se o spolehlivou spojku pro svazování stejně silných lan, což se v horolezectví plní celkem běžně. Velmi dobře jej lze uvázat i na popruzích (plochých smyčkách).

S podobným efektem můžete použít i spojku s převinutým očkem nebo osmičkovou spojku.

Na jednom laně uvažte očko a volný konec druhého lana do něj zastrčte tak, abyste mohli kopírovat pramen proti prvnímu volnému konci.
Závity pěkně urovnejte a máte dvě možnosti. Vazbu můžete s pečlivě urovnanými závity dotáhnout.
Nebo celou vazbu můžete ještě zpevnit zastrčením obou konců do uzlu podle nákresu. V tom případě se uzel nezatahuje tak pevně.

Tato spojka zcela odpovídá protiběžnému uzlu, jen základem není prosté očko, ale převinuté očko. Věnujte pozornost proplétání a utahování jednotlivých závitů. Pokud použijete vícekrát převinuté očko, je proplétání a utahování pracnější. Uzel se po zatažení obtížně rozvazuje. (Porovnejte s osmičkovou spojkou.)